Zákopy 21.-22.3. 2008

Týmový trénink, původně plánovaný na tři dny pochodu. Nakonec vše dopadlo jinak.

Původní návrh na pochodový trénink (tuším že pocházel z mé hlavy) zněl: v pátek odpoledne vyrazíme směr Nejdek, cestou přespíme a v sobotu dorazíme do chatové oblasti Tatrovice.
Šlo mi hlavně o to vyzkoušet fyzičku a schopnost přežití v přírodě celého týmu.

Plány se však celkem rychle začaly měnit. Někdo musel být (z rodinných důvodů) v sobotu večer doma, někdo onemocněl… Ale hlavně přišla poněkud negativní předpověď počasí.
V pěti stupních pod nulou se nikomu venku spát nechce…tedy nikomu normálnímu. Naštěstí máme v týmu “šílence” odhodlané plán přespání splnit.

Nový plán tedy zněl: V pátek odpoledne se přesunout kousek za Ostrov na místo naší plánované základny (poloha i popis jsou tajné, hodláme ji v budoucnosti využít), tam začít pracovat na zákopech a opevnění, přespat do soboty a ráno vyrazit směr Vojkovice. Cestou se měla trénovat koordinace týmu ve formacích a reakce formace na kontakt s nepřítelem.

V pátek po obědě jsme vyrazili s Neutem jako první pracovní “oddíl”. Vzhledem tomu, že náš tým zatím není vybaven ženijními pomůckami, jsme dorazili na místo s jednou sekyrkou a jednou polní lopatkou.
Na místě samotném jsem již jednou byl, ale stačil jedna návštěva Gaba s Neutem, aby prokoukl jeho potenciál. Jak už jsem zmiňoval, nebudu popisovat nic, co by pomohlo lokalizaci či dobytí zákadny. Musí vám stačit to, že uprostřed vyčištěné plochy je ohniště a dost místa pro natažení celt pro přespání.

Pustili jsme se do práce, ale s nedostatkem pořádného nářadí nám kopání v hlíně rozblácené tajícím sněhem moc od ruky nešlo. Za ten necelý půlden jsem stihl vykopat tak do poloviny hloubky jeden palpost u hlavního vchodu do základny.
Během odpoledne ještě dorazili Freed s Novym. Jejich útok jsem očekával o podstatě sám, protože Neutovi vysadila Super 9. Všichni jistě tušíte, jak to dopadne, když vidíte jednoho nepřítele a druhý se vám zatím dostane do boku. Nepomohl ani Neutův “obchvat s polní lopatkou”.
Později přišel i Gabe a k večeru se na chvilku objevil dokonce Gorn.

Na přespání jsme nakonec zůstali tři: já, Gabe a Neut (největší šílenci v týmu, ještě že nás ostatní maj). Ohledně tepla jsme se spoléhali zejména na oheň a já také na svůj obří spacák který zabral skoro celý 65l batoh. Gabe spal ve dvou spacácích a Neut si ustlal nejblíž u ohně v péřáku.
Nevím jak ostatní, ale já se skvěle vyspal. Spacák hřál, dokonce ani neprotekl, když jsem se namáčkl na mokrou celtu…
Gabe měl ráno sníh v botách…on byl vlastně sníh všude, naštěstí jsme my i batožina byli přikrytí celtami.

Ráno měli dorazit ostatní, kteří přespávali v přetopených bytech a přehnaně měkkých postelích doma. Byl doodnut přepad, tak jsem vyrazil na misi typu “Obětovaný pěšák”.
Zalehl jsem do sněhu kousek od jediného schůdného přechodu přes potok (říkat tomu most by bylo přehnané) a čekal. Po cca 45 minutách dorazili Freed s Novym. Tak brzy mě nečekali, takže nebyl žádý problém na ně “vybafnout” pár kuličkami.

Později dorazil i Čerm, Neut se naopak vydal na cestu domů. Na trénování nás tedy zůstalo pět.

Vzhledem k časové vytíženosti některých členů jsme se rozhodli místo pochodu s tréninkem zvolit trénink v oblasti základny. Co jsme nakonec natrénovali a na če jsme se shodli nechám v rámci utajení zase uvnitř týmu.

Odpoledne se většina lidí vydala domů, já s Gabem jsme ještě zůstali a trošku promysleli systém budoucího opevnění. Doma jsem všechny zabahněné věci naložil do vany a zjistil jednu nepříjemnou věc…palestina pouští. Teď mám zimní převlekáš trošičku dozelena. Doufám, že se mi s tím povede něco do příští zimy udělat.