Cech III – Mariánské Lázně 8.3.2008

Akce, na kterou jsme se dostali spíš náhodou…ale o to víc jsme za ní rádi.

Scénář byl naplánován jako střet české a americké armády (s Němci nikdo nepočítal, ale nakonec jsme se tam sešli my s Anthraxem a řekl bych, že jsme si vydobyli celkem slušnou reputaci). Americká armáda měla za úkol dobýt laboratoř a posléze i tábor Čechů, kde měli získat disketu s daty.
My byli přiděleni k Američanům (naštěstí, obranu, zvlášť založenou na kempení v zákopech, opravdu nemusím).
Čechů se sešlo hodně, tak byli rozděleni a rozlišeni barevnými páskami. To bych vytkl asi jako jedinou chybu v organizaci… rozlišit se měli všichni. Americké a české maskáče se na dálku špatně rozlišují a německé vlaječky na ramenou v optice evokují dojem žlutého pruhu, který nosili nepřátelé. Tak se stalo, že si celá velká skupina spletla své spojence s nepřáteli a já zastřelil Lopyka (za což se mu omlouvám).

Hned na začátku jsme se vydali všichni “Američani” dobýt laboratoř. Nebyla příliš silně bráněna, dobyli jsme ji jen s lehkými ztrátami. Já jsem zahynul těsně poté. Zaslech jsem střelbu, tak jsem běžel na pomoc, kvůli nedorozumění se spoluhráči jsem ale považoval nepřítele za “našeho člověka” a nechal se od něj zastřelit. Po návratu z mrtvoliště jsem se připojil ke zbytku Divise, který zatím obsadil krajní část okopu u laboratoře. Všude okolo nás byli naši, takže byla celkem nuda.

Naštěstí nás brzy velení vyslalo do akce. Anthrax narazil na nepřítele a potřeboval pomoc. Otestovali jsme si svou vytrvalost v běhu s výzbrojí a “zachránili Anthraxu zadky” (Hasan to sám přiznal, jinak bych si nedovolil to sem napsat ) Záhy jsme narazili na český tábor, ten byl však silně bráněn. (Nemám rád bránění v okopech, ale musím uznat, že je velice efektivní, zvlášť, když se k vám, musí nepřítel škrábat do kopce)

Po pár pokusech o přímý útok jsme se s týmem vydali na obchvat tábora. Počkali jsme na respawn posil a snažili se s nimi sladit útok. Bylo to celkem obtížné, protože každý operoval na jiné frekvenci (oficiální americká frekvence byla přecpaná, tak jsme kvůli útoku na tábor použili jinou… bohužel ne všichni).
Naštěstí pro nás nebyl takový problém zjistit, kdy naši zaútočili. Zezadu jsme měli do nepřátelského tábora krásný výhled, slyšel jsemkaždé hlasitěji pronesené slovo. Když část Čechů odešla (asi se snažili znovu dobýt laboratoř) a naši začali s útokem na zákopy, vyrazili jsme i my. S těžkými ztrátami (z Američanů zůstali asi tři živí) jsme tábor vyčistili a mně se dostalo té cti vyjmout disketu z počítače.
Těsně poté jsem sice zahynul, ale první vlna oživlých tvořená Anthraxem a nějakými těmi Američany data bezpečně eskortovala do laboratoře, čímž jsme splnili všechny úkoly dané scénářem a vyhráli celou hru.

S organizátory byl dohodnut klid zbraní na svačinu (který jsme využili k opevňování pozice u laboratoře). Po něm měl následovat závěrečný útok. Nakonec byl ale kvůli spěchu několika týmů na odjezd zrušen a akce oficiálně skončila.

U aut jsme se ještě pokusili nafotit nějaké ty fotky na připravovaný web a jelo se domů

Akce byla skvěle naplánovaná (i když teď zpětně si říkám, jestli jsme to my neměli jednodušší), sešly se dobré týmy (bylo zajímavé pozorovat tým tvořený lidmi všech věkových kategorií do 20let s výbavou “co dům dal”, kterému veleli dva dospělí. Disciplínou byli na vysoké úrovni, v boji jsem je tolik nepotkával, tak netuším)
Rozhodně děkuji Diverovi, že nás na akci pozval.

Hodnocení: 9/10