Radio Atmir Kezar

28.-29. 12. 2007

Na tuto akci jsme se všichni dost dopředu těšili. Pozval nás Neal ze žlutických Royal Marines, který měl na starosti sehnat soupeře pro organizátory – ISAF.

Bohužel ne vše se povedlo podle plánu… Lépe řečeno nepovedlo se skoro nic.

Scénář sliboval sraz v 20:00 na nádraží v Měcholupech a celonoční akci přecházející až do 30. 12.
Měli jsme bránit radarovou stanici před útokem ISAF.
Někde (předpokládám, že od Neala, ale nerad bych mu křivdil) jsme se doslechli, že my budeme bránit budovy, kde si budeme moci udělat oheň na zahřátí a držet pár hlídek, které nás v případě potřeby zburcují, zatímco útočníci budou tábořit v přírodě a jediný zdroj tepla pro ně budou co nejčastější útoky.

Předpokládali jsme, že se celou noc bude hrát, a 29. jsme stejně museli jet domů, takže jsme se na noc nijak extra nevybavovali. Spoléhali jsme na teplo od adrenalinu.

Z různých důvodů (ať už zdravotních- MadMucin, školních- Freed nebo rodičovských- Novy) jsme místo původních šesti lidí jeli jen ve třech. Já, Gabe a Gorn. Měli jsme s sebou každý jedno AEG a záložní manuál, protože letos v zimě už nás snad každého jeho primárka vypekla… Nakonec jsme ale stejně tak mohli jet s klacky a kameny…

Na místo srazu jsme přijeli v 19:20, tedy s předstihem před srazem. Problém byl v tom, že většina organizátorů dorazila vlakem až někdy po deváté hodině, čímž se start akce o dost opozdil. Přesunuli jsme se o vesnici dál a tam jsme, k našemu ne zrovna milému překvapení) zjistili, že útočníci mají jako základnu poměrně zachovale vypadající dům s postelemi a topením… bazén na dvorku vynechávám, páč byl zamrzlý). Nás odvedli asi 5km tmou po poli do herní oblasti.
Uprostřed polí jsme náhle narazili na zarostlý kousek území s několika budovami bez oken a jedním bunkrem. Tam už na nás čekal Neal a rozdělil nás do obranných pozic:

Briti si zabrali bunkr jako hlavní velitelství. Dovnitř se dalo dostat v podstatě dvěma otvory, ale jeden byl okamžitě použit jako komín pro oheň, takže zůstal jen hlavní vchod, bráněný kulometným hnízdem ze střechy bunkru. V podstatě nedobytné. Budovu vedle bunkru obsadili SASa zřídili si tam další kulometné hmízdečko, opět těžko dobytelné.
My tři a čtyři lidé z Kynšperka jsme dostali na starosti nejhůř bránitelnou budovu (pokud nepočítám jednu bokem, kterou jsme z důvodu nemožnosti krytí a obran úplně ignorovali). Byla vysunutá směrem, odkud se dal předpokládat útok, a měla cca 9 oken, kterými se dala vnitřní obraná krásně kropit. Bylo nás tam sedm, z toho čtyři AEG, dvě manuální sniperky a jedna pistole

Čekali jsme, že první útok dorazí brzy, hlídali jsme tedy všechna okna a posílali i hlídky ven, ale nic se nedělo. Pak se náhle ozvala rána a prostor venku ozářil výbuch. Ohňostroj.
Ti šílenci se snažili trefovat ohňostrojovými pumami k nám do oken. Gaba “střepiny” donutily se stáhnout do zadnější místnosti. Vůbec se mu nedivím, že nechtěl přijít k popáleninám ještě před silvestrem. Do oken nám přilétlo pár kulí, ale obranná palba z elektrik naslepo do prostoru nepřátele odradila.
Zpětně bych to označil za asi největší útok vedený té noci na naše pozice. Nezahlédli jsme jediného nepřítele kromě těch pyromanů, co nás ostřelovali z pole mimo dostřel našich zbraní.

Během noci se ohňostroj objevil ještě asi dvakrát nebo třikrát, ale nikdo z útočníků se na dostřel nepřiblížil.
Postupně si všichni obránci posedali společně do jedné místnosti a snažili se odpočívat.

Ze země nás ale brzo vyhnala zima. Náš tým si s sebou přivezl všeho všudy jednu karimatku, spacák a celtu (od každého člena něco), takže jsme se po chvilce zvedli, protože nás pohyb zařál mnohem víc než biologické teplo. Češi se vydali ven na obchůzku…

Hned, jak vyšli ze dveří, nám do okna vlétla dávka kulí. Mysleli jsme si, že si naše hlídka dělá srandu, tak jsme jim vynadali, ať daj pokoj.
Chvíli na to se před naší hlídkou na druhé straně baráku vynořili cca čtyři členové ISAFu se slovy: “Nestřílejte, jdeme dovnitř.
ISAFáci si mysleli, že jsme se vzdali my, naše hlídka si zase myslela, že se vzdali oni… prostě maglajs.
Oni machrovali, že se bez boje dostai až k bunkru, Cracker (nebo jak se to píše), který mezitím převzal velení, zase zuřil, jak se tam mohli “probojovat”… Jak to bylo ve skutečnosti jsme si vysvětlili až ráno.

Cracker vydal rozkaz, že kdo může, ať se vyspí, ale ať je v každém okně stráž a každé stanoviště ať pošle dva lidi ven do křoví, aby v případě útoku napadli útočníky zezadu. To by ovšem potřebovalo 11 lidí a nás tam bylo sedm, takže jsme se mu na to zvysoka vy…spali.
Pokusil jsem se usnout, ale během těch dvaceti minut mi akorát nohy málem přimrzly k botám.
Někdy po páté hodině ráno se nám za pomoci Gabova pevného lihu podařilo v bývalé koupelně rozdělat malý oheň. Bylo nám už úplně jedno, že se tím zviditelňujeme útočníkům, chtěli jsme jen dožít do rána.
Během sezení u ohně jsme se také dohodli, že se ráno v 7:00, kdy byl dohodnutý breefing, zvedneme a jedeme domů.

V 7:00 jsme zašli za Nealem (nějak na ten breefing zapmněl či co, prostě spal) a oznámili mu svůj odchod. Řekl, že je to škoda, ale že nás chápe.
V bunkru byla rozhodně snesitelnější  teplota než u nás, spalo tam cca 15 lidí, co neměli celou noc co dělat. A my jsme tam mrzli v sedmi a nevěděli, kterou stranu kontrolovat dřív.

Když jsem se doma prospal v horké vaně, tak se mi ozval Neal, že ráno donutili ISAF k útoku, tak si konečně zahráli. Já byl ale rád, že jsem v teple.

Takže závěrem:
Příště si dvakrát rozmyslím, než pojedu na zimní noční akci
a čtyřikrát si rozmyslím, než pojedu na akci pořádanou někým z Hansovců.
Hodnocení akce: -1/10 (ano, vidíte dobře, “mínus jedna”)

PS: Berte prosím tento článek jako můj subjektivní pocit z akce, neznám všechny souvislosti, ale takhle to na mě působilo